Za normálních okolností jimi volně protéká krev a přináší potřebné množství kyslíku a živin pro práci srdečního svalu. Jestliže ovšem dojde k jejich zúžení - což má nejčastěji na svědomí proces, který se jmenuje ateroskleróza (lidově „kornatění tepen“) - není příslušná část srdečního svalu dostatečně zásobována kyslíkem a živinami, a je ohrožena srdečním infarktem, což znamená, že část svalu zásobovaná krví ze zúžené cévy odumře a je nahrazena jizvou a celková funkce srdce se zhorší. Plazmatické koncentrace Lp(a) jsou podmíněny geneticky, zejména genem LPA (asi 90 %). Variabilní velikost apo(a) je podmíněna genetickými variantami v rámci LPA genu. Lp(a) může prostupovat endotelem stěny tepen a v ní vazbou na fibrin, fibrinogen, fibronektin a glykosaminoglykany či proteoglykany může přispívat k extracelulární akumulaci esterů cholesterolu v cévní stěně. Zvýšené koncentrace Lp(a) jsou spojené s výskytem infarktu myokardu, cévních mozkových příhod a aterosklerózou periferních tepen. Jelikož jsou hodnoty Lp(a) jen velice málo ovlivněny dietou a prostředím a navíc nedochází k signifikantní fluktuaci plazmatických hodnot během života, lze hodnotu Lp(a) stanovit jednorázově.
Velkou část těchto rizik může každý z nás svým aktivním přístupem odstranit či zmenšit. Nekouřit, udržovat si optimální tělesnou váhu, dostatek pohybu, omezit v potravě přísun energie, zejména tuků, cukrů, a naopak přidat zeleninu, ovoce, ryby a potraviny bohaté na vlákniny, kontrolovat si pravidelně krevní tlak (je-li zvýšen, pak se i léčit). Nejúčinější a nejdůležitější preventivní opatření je systematické snižování hladiny LDL cholesterolu v krvi. Statiny (léky na snižování hladiny cholesterolu) mohou zvýšit koncentraci Lp(a) o 10–20 %. Naproti tomu léčba niacinem, inhibitory PCSK9, inhibitory cholesterol ester transfer proteinu (CETP) a mipomersenem sníží Lp(a) o 20–30 %. Podobně léčba Lp(a) aferézou sníží koncentraci Lp(a) dlouhodobě průměrně o 30–35 %. Správná volba medikamentózní léčby musí být tedy individuálně stanovena na základě znalosti genetického profilu pacienta.
Zdroj:
