Cukrovka, odborně diabetes mellitus II. typu, vzniká díky působení dvou patogenních faktorů. Jedná se 1) o rezistenci periferních buněk na inzulin a 2) o nedostatečnou sekreci inzulinu ze slinivky. Výskyt Inzulinové rezistence je nejčastěji tak zvaného získaného typu, ten je způsoben obezitou, nedostatkem pohybu a špatnou životosprávou. Na vzniku choroby se podílí jak genetická predispozice (např. geny ABCC8, HNF1A, HNF4A, INS, IRS1, TCF7L2), tak i řada exogenních faktorů. Mezi exogenní faktory pak řadíme například obezitu, stres, kouření či nízkou fyzickou aktivitu. Osoby, mající jednoho z rodičů s diabetem 2. typu, mají 40% pravděpodobnost, že se u nich během života vyvine toto onemocnění, potomci obou rodičů s diabetem 2. typu onemocní dokonce se 70% pravděpodobností. Mezi příznaky DM2 řadíme například častý pocit žízně, polyurii, noční močení, hubnutí s normálním pocitem hladu a chuti, malátnost a únavu.
Pro prevenci i léčbu diabetu 2. typu jsou důležité základy zdravého životního stylu jako je - pravidelné stravování, vyloučení velkého množství cukru, jednoduchých sacharidů a nezdravých tuků (především transmastných a nasycených tuků), snížení hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita a mnoho dalších - všechny tyto změny životního stylu mohou předcházet rozvoji onemocnění. Medikamentózní léčba diabetu probíhá pomocí tzv. antidiabetik a má velmi dlouhou historii. Od dvacátých let minulého století se používá inzulin zvířecího původu, tabletová antidiabetika byla předepisována až po 2. světové válce a injekční neinzulinová antidiabetika až v tomto století. Mezi nejznámější antidiabetika patří metformin, deriváty sulfonylurey a různé formy inzulinu.
Zdroj:
https://postudium.cz/mod/book/view.php?id=6925&chapterid=2513
